|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Čajovny
Praha - Horní Měcholupy. Příšerná únava ze všeho. Když člověk jen vydává a skoro nic nepřijímá. Už je to jen takové přežívání a survival mode. Odrážet podlé útoky, protiútočit, zvládat každodennosti, operativu, rutinu. V té tmě aspoň trochu seberozvoje. Mám rád tmu. Thor a Ódin jsou inspirací. Bolest, málokdy, království ledu, setrvačnost. Někdy se život povede, někdy ne. Je velkou lží koučovací teze, že za vše si můžeme sami. Ovlivnit konstruktivně to, co jde – když je venku hnusně, přečíst si knihu, to je konstruktivní myšlení, a ne toxicky pozitivní, to je ale krásně hnusně. Ale co když celý život – přes veškerou snahu a vypětí sil, skoro dokonalou organizaci všeho; práci na sobě, seberozvoji, znalosti psychologických metod, znalosti komunikace, někdy potřebné a vhodné taktiky; a k tomu trocha magie, run a tarotu... – je takový trapný konstruktivní plán b, plán c? 42 písmen abecedy včetně čárek, háčků, kroužku a spřežky, mimoabecední písmena; 24 run, nespočet abeced dalších, od národních po magické a historické; japonské a čínské znaky, hieroglyfy, klínové písmo. Dýchat. Učím se všemu smát, ale na tohle je asi třeba dostat se víc na dno, peklo nemá dno, lze se jen víc smát. Přijde mi, a nemyslím si, že je to projekce, že lidé se taky dost změnili, jsem jeden z mála, pro koho je traumatizující jen jejich prostorová blízkost? Mentální degenerace. Rámus 21. století. I čajovny byly jiné. Bývaly vždy hájemstvím vznešenosti, ticha a čaje a koncentrované relaxace a svátečního sdílení, už ani do čajovny se nedá jít, opakovaně. Ostrovy v nekonečné žumpě, pár lidí, se kterými má smysl inspirovat se slovy. Co je asi nejhorší, i mnoho dříve blízkých je k nepoznání. Nejsem bez sebereflexe, pokládal jsem si otázku, jestli je to mnou. Vnitřně jsem došel k tomu, že ne. Asi nikdy jsem nebyl tohohle součástí a nikdy nebudu. Možná jsem citlivější na pár věcí, člověk je otřískanej životem a zocelenej. Ale tím to taky není. Tyhle masivní projevy... snažím se upírat zrak jinam a soustředit se tam, kde to má smysl. A sem tam někomu pomoct, s někým se podržet, (vzájemně) inspirovat. Sluchátka do uší, kniha a vybírat si lidi. Nikdy jsem svět ani sebe neidealizoval a nikdy to nebylo jednoduchý. I ti dříve blízcí, ale v ledu to tolik nebolí. Postapokalypsa a zombie. Uchovat si v té entropii sebe, sem tam někomu pomoct. Nenalévat z prázdného šálku na čaj. Čaji se věnovat, o svůj čaj se starat, občas jej sdílet, čaj je již vzácnost. Hlavně už ne ve veřejných čajovnách. Nerozdat své světlo malomocným. Občas rozeznít tóny basových strun.
|
|
|
